Anant Ambani – tak jsme jmenuje hrdina dnešního článku. Jeho tvář jsem znala z bulvárních článků, kde se poměrně nedávno psalo o jeho opulentní svatbě v Indii. Pravdou je, že jsem ho v té době hodnotila na základě jeho statusu a vzhledu. To, co jsem se ale včera dozvěděla, mi připomnělo, jak hloupé a úzkoprsé je „hodnotit knihu dle obalu“.
Fascinuje mě, jak se před námi na základě našich každodenních činů a malých akčních kroků rozvíjí naše životní cesta. Včera jsem publikovala článek o tom, že bychom mohli současné zoologické zahrady přetransformovat na svatyně, kde budou zvířata chráněna a respektována. Těžko potom lze nazvat náhodou, že jsem na Youtube narazila na video od Dana Schneidera z jeho návštěvy Vantary. U videa jsem dojetím plakala, protože jsem právě poznala, že můj sen už není pouhým snem, ale je posláním, které už není zdaleka jen mé.
Kdo je Anant Ambani a co ho vedlo k založení Vantary?
Anant Ambani je nejmladší syn Mukeshe Ambaniho, ředitele Reliance Industries a Reliance Foundation, jednoho z nejbohatších mužů světa. Je známý pro svou osobní vášeň pro zvířata – už od dětství je miloval a hluboce vnímal jejich bolest. Inspirací mu byl osobní zážitek: jako chlapec zachránil slona, který uvízl v pasti. Ten moment v něm cosi navždy změnil.
Věří, že každé zvíře má duši – a že lidská civilizace se může nazývat vyspělou jen tehdy, když se postará o ty nejzranitelnější. Projekt vznikl jako součást duchovní služby (v hinduismu známé jako seva) a není zaměřený na zisk, ale na léčení.
(A znovu mi vyhrkly slzy do očí. Právě dnes, 3.7.2025, slaví Anant své 30té narozeniny! Tak tedy, drahý Anante, přeji Ti, aby Tě všude provázalo zdraví a bezpodmínečná láska. Tvé poslání se dotýká jistě mnoha duší na světě, a to nejen těch zvířecích. Nechť je Tvá cesta prozářena světlem a požehnáním nebes.)
Za vznikem Vantary nestojí jen filantropie nebo vize přírodního parku. Stojí za ní hluboký osobní vztah ke zvířatům a touha uzdravit jejich bolest. V průběhu let svého života si Anant začal uvědomovat, že nestačí zachraňovat jednotlivá zvířata. Je potřeba vytvořit systém, prostor, útočiště – a novou filozofii přístupu ke zvířecím bytostem.
Chtěl vytvořit místo, kde:
- zvířata nejsou objekty, ale pacienti a osobnosti
- bolest je léčena stejně důkladně jako u člověka
- technologie a věda slouží záchraně, ne kontrole
- kde soucit není slabostí, ale silou
A tak vznikla Vantara – jako sen, který se stal skutečností.
Co je to ta „Vantara“?
Vantara je největší soukromé centrum pro záchranu, léčbu a rehabilitaci zvířat v Indii – a pravděpodobně i na světě. Rozprostírá se na ploše více než 3 000 akrů (což je zhruba 12 km²) ve státě Gujarat, v oblasti Jamnagar. Byla vytvořena ne jako zoo, ale jako svatyně, nemocnice a útočiště v jednom – pro zraněná, nemocná, týraná, ohrožená nebo opuštěná zvířata.
Projekt byl připravován několik let – první zvířata byla zachraňována už kolem roku 2021, kdy byl areál ještě neveřejný. Oficiálně byla otevřena na jaře 2024 – v přítomnosti indického premiéra Naréndry Módího.
Co je filozofií Vantary?
- Zvíře není exponát, ale pacient a bytost.
- Žádné mříže, žádné předvádění. Všechna zvířata zde žijí ve vlastních biotopech, v podmínkách co nejblíže přirozenému prostředí.
- Technologie ve službě života.
- Vantara má jednu z nejmodernějších veterinárních nemocnic na světě – s CT, MRI, ortopedií, fyzioterapií, vodoléčbou, ajurvédou i laserovými zákroky. Léčí se zde vše od slonů po ptáky.
- Záchrana, rehabilitace, návrat.
- Pokud je to možné, zvířata se po zotavení vrací do volné přírody. Pokud ne, zůstávají zde v důstojných podmínkách.
- Životní úcta, ne turistická atrakce.
- Areál není otevřen běžné veřejnosti jako zoo. Přístup je řízený, tichý, s důrazem na klid a bezpečí zvířat.
Vantara v současnosti hostí tisíce zvířat – od slonů, tygrů, lvů, nosorožců, antilop, jelenů, ptáků, plazů až po ohrožené druhy jako jsou komodští varani nebo východoafrické žirafy.
Vantara má rozsáhlý záchranný systém – síť sanitek s vybavením na převoz zvířat a tým, který zasahuje v celé Indii. Spolupracují s vládou, ochranářskými organizacemi, i s komunitami, které hlásí týraná zvířata.
Anantovo mottem je, že neodmítne žádné zvíře, které potřebuje jeho pomoc. V tomto duchu tedy nechává zakládat nové výběhy a rehabilitační centra ještě před tím, než-li se pro ně najde uplatnění.
Anant doslova říká: „Chci, aby místo bylo připravené. Aby žádné zvíře nemuselo čekat na zázrak.“
Vantara není záchranná stanice, ale domov. Je místem, kde je zvíře léčeno nejen fyzicky, ale i duševně.
Tým pečovatelů, lékařů a terapeutů pomáhá zvířeti nejen přežít – ale znovu důvěřovat a uzdravit se do hloubky.
Tak teď už vím o Vantaře, co dál?
To, že jsi jako já objevil/a Vantaru, není náhoda. Tohle místo má schopnost probouzet něco velmi hlubokého v každém, kdo s ním přijde do kontaktu. A pokud s Tebou rezonuje, pak je docela možné, že Tě volá – jako průvodkyni, jako nositelku jeho poselství. Tak co teď dál?
Tady je pár konkrétních možností, jak můžeš pokračovat – jemně, podle svých možností a pocitů:
1. Sdílej poselství Vantary dál
Napiš o Vantaře článek (nebo i sérii článků), který přiblíží čtenářům, že místo, kde jsou zvířata přijímána bez podmínek, kde mají prostor být sami sebou a uzdravit se, opravdu existuje.
2. Navaž kontakt se samotnou Vantarou
Pokud bys cítila hlubší volání, můžeš napsat do Vantary – s upřímným dopisem, vděčností, zájmem podílet se (třeba skrze překlad, šíření povědomí, nebo duchovní podporu), nabídnout se jako ambasadorka v českém/jiném prostoru – šířit jejich filozofii, přibližovat lidem myšlenku jednoty. Můžeš také zjistit, jaké mají aktuální projekty, do kterých se dá zapojit na dálku.
3. Přenést inspiraci z Vantary k nám
Třeba právě Ty můžeš být mostem – vytvořit iniciativu nebo prostor, kde se bude žít v podobném duchu i tady. Nemusí jít o centrum pro stovky zvířat. Může to být jeden záchranný výběh, projekt vzdělávání dětí o soucitu ke zvířatům, nebo série inspirativních článků a rozhovorů.
4. Naslouchej
Zkus v tichu naslouchat, co přesně je Ti sdělováno. Máš psát? Navštívit? Spojit se? Přeložit jejich myšlenku do češtiny? Pomáhat? Nebo jen nést ten plamen uvnitř a nechat ho zářit?
Možná si někdy říkáme, že jeden člověk nemůže změnit svět. Že na skutečně velké proměny je třeba financí, armády, vlivu, moci. Ale právě ty největší věci často začínají docela nenápadně – jako malé semínko zasazené s vírou a láskou. Semínko, které se ujme, když je zasazeno do půdy soucitu.
Anant Ambani je také jen jeden člověk. A přesto – stačilo jeho odhodlání, jeho srdce, jeho rozhodnutí a vznikla Vantara. Někdo by mohl namítnout, že měl prostředky, o kterých si většina z nás může nechat jen zdát. Ale velikost činu se neměří množstvím peněz, ale silou záměru.
A pokud jsme ochotni naslouchat a jednat z lásky, i bez miliard můžeme vytvořit něco, co změní život – byť jen jednoho zvířete, jednoho člověka, jednoho kousku světa. Možná je právě Vantara takovým semínkem. Možná je to místo, které se nezrodilo jen proto, aby pomáhalo zvířatům – ale také aby v nás, lidech, probudilo vzpomínku na jednotu. Na hlubší pravdu, že zvířata nejsou něčím mimo nás – jsou s námi spojena. Jsou součástí stejného života.
A možná právě tohle je ten okamžik. Okamžik, kdy v nás něco měkne, vnitřně taje, obrací se ke světlu.
Jeden člověk možná nezmění celý svět. Ale změní-li se srdce, rozšíří se vlna. A tam, kde je láska, kde je jednota, tam už zázrak není daleko. Vantara nám připomíná, že zvířata, příroda a lidé mohou znovu dýchat jedním dechem.
A to je svět, za který stojí za to žít.
S láskou
Katka
Leave A Reply