Je náhledový obrázek k tomuto tématu kontroverzní? Ano je. Ale je kontroverzní jen do té míry, jako toto téma samotné. Musím se přiznat, že ani já sama jsem donedávna netušila rozsah toho, jakým nelidským způsobem s těmito majestátními zvířaty zacházíme. O to více jsem byla šokována a rozhodnuta, že se o tomto tématu musí mluvit nejen v Africe, ale po celém světě.
Pravděpodobně každý z nás někdy slyšel, že lev je králem zvířat. Proč ale zrovna lev? Tyto krásné bytosti jsou od pradávna symbolem fyzické síly, odvahy, důstojnosti a majestátnosti. Ačkoliv vynikají svou silou, své nižší instinkty dokáží perfektně kontrolovat. Lvi loví jen tehdy, když je to nutné. Většinu dne naopak odpočívají. Jsou mocní, ale přesto pokojní. Vnímají dění kolem sebe s jasností, ale nereagují impulzivně. To jsou znaky skutečného vědomého vládce, který ovládá své silné i slabé stránky a drží je perfektně v rovnováze.
V poslední době jsem několikrát narazila na jeden příběh. Tuším, že by zde měl zaznít. Tak tedy, příběh o oslovi, tygrovi a lvovi:
Jednoho dne osel řekl: „Tráva je modrá.“
Tygr mu oponoval: „Ne, tráva je zelená.“
Začali se hádat a rozhodli se, že půjdou za lvem – králem zvířat – aby rozhodl, kdo má pravdu.
Když přišli před lva, osel spěšně vykřikl: „Vaše veličenstvo, není snad pravda, že tráva je modrá?“
Lev se podíval na osla na klidně odpověděl: „Ano, tráva je modrá.“
Osel radostně zaskákal a dodal: „Ha! Slyšíš to tygře? Mýlíš se, jak jsem říkal!“
Tygr zaraženě mlčel, ale lev se obrátil k němu a vážně pronesl: „Za to, že ses hádal s oslem, ti uděluji trest – tři dny mlčení.“
Tygr zmatený i pobouřený namítl: „Ale vždyť tráva je zelená! Všichni to víme! Proč mě trestáš, když jsem říkal pravdu?“
Lev se na něj podíval a s rozvahou odpověděl: „Ano, tráva je zelená. Problém není v tom, co jsi řekl, ale v tom, že jsi se hádal s oslem. Moudrý tvor neplýtvá časem ani energií, aby někoho přesvědčoval o očividné pravdě, pokud mu ten druhý nechce naslouchat. Hádka se zavřenou myslí je ztrátou síly.“
V této povídce je perfektně zachyceno, proč je zrovna lev nazýván králem zvířat. Ne proto, že by byl nejsilnější nebo nejhlasitější. Ale proto, že vládne moudrostí, klidem a rozlišováním. Vidí pravdu, ale chápe, že ne každá pravda musí být bráněna silou. V jeho tichu je síla, v jeho klidu je autorita. Ale to bychom zde mluvili pouze o symbolice ducha tohoto zvířete.
Ve fyzickém světě není lev nejrychlejší, není ani neustále aktivní. Ve skutečnosti spí až 20 hodin denně. Neplýtvá energií – jedná jen tehdy, když je to nutné. Když vejde do prostoru, ostatní zvířata reagují – často i bez toho, aby vydal zvuk. Jeho síla je přirozená, tichá a přesto jasná. Lev se nechová zbrkle. Sleduje, vyhodnocuje, čeká na správný okamžik. Když ale přijde čas jednat – jedná přesně, rychle a bez váhání. Drží si své teritorium a chrání smečku – ale neútočí bezdůvodně. I když je „králem“, žije ve smečce. Ve skutečnosti se o lov starají především lvice.
Chtěla bych Vám ale povědět ještě jeden příběh, který tentokrát napsal sám život. Pokusím se přeložit slova Lindy Tucker, spoluzakladatelky a generální ředitelky neziskové organizace Global White Lion Protection Trust v Jihoafrické republice. Tento příběh mi od této úžasné neziskové organizace dnes přistál v emailu, a tak to asi také není náhoda, že ho zde mám zmínit.
V den slunovratu naši pozemskou říši opustila úžasná bílá lvice Khanyisa. Khanyisu a její krásnou sestru Nyaleti darovala projektu Global White Lion Protection Trust v roce 2008 soukromá přírodní rezervace Makalali. Sestry se tak připojily k volně se pohybující zakladatelské smečce bílých lvů. Khanyisu s Nyaleti pojilo hluboké duševní pouto, a proto se jim začalo říkat Zlatá děvčata. Byly nerozlučné a trávily spolu každou chvíli. Khanyisa nebyla jen lvice, ale i učitelka s nesmírnou hloubkou, jejíž přítomnost v sobě skrývala hlubokou moudrost a tichou sílu. V popředí její životní zkušenosti ale bohužel byly lekce truchlení.
Volně se potulovala po jižním území Mbube, lovila malou i velkou kořist, včetně žiraf a buvolů, a nepřestávala všechny ohromovat. Až do jednoho tragického dne, kdy Khanyisa objevila Nyaleti chycenou do pytlácké pasti. Tímto dnem začalo pro Khanyisu dlouhé období smutku. Smutek byl zdrcující. Zcela se uzavřela a odpojila se od okolního světa. Více než čtyři roky stála stranou od smečky, která ji byla k dispozici. Téměř se nezapojovala, byla viditelně ztracená ve smutku. Každý, kdo ji pozoroval, cítil tíhu toho, co nesla.
Ale láska a spojení si nás dokáží najít i v těch nejtemnějších chvílích. Po letech tichého držení záměru se stalo něco zázračného! Divoká lvice z oblasti Timbavati se prokopala pod plotem zmíněného projektu. Její příchod byl řízený, božsky načasovaný. Pojmenovali ji Khanyesim. Jak se později ukázalo, i ona přišla o svou sestru, která byla tragicky otrávena. Přijela hluboce traumatizovaná, což odráželo Khanyisinu ztrátu.
To, co následovalo mezi těmito dvěma lvicemi, nebylo nic jiného než zázrak. Obě v té druhé rozpoznaly světlo. Skrze společnou nit smutku se začaly obnovovat a pomalu se navzájem vytahovaly z temnoty. Postupem času jejich pouto sílilo a jejich spojení přineslo do projektu paprsky nového života, když Khanyesi porodila jediné osamělé mládě – výjimečného královského lva Ingwavumu. Společně ho vychovávaly Khanyisa i Khanyesi. Khanyisa se ve své hluboké moudrosti a oddanosti ujala role tety s nesmírnou láskou, ochranou a přítomností a chovala Ingwavumu jako vlastního.
Na co prostřednictvím těchto příběhů chci poukázat? Že lvy nejsou jen komodita. Jsou to živé bytosti s emocemi a schopností cítit ohromnou bolest. A tímto bych se ráda dostala k tomu, jak velkou bolest jim způsobujeme my lidé.
V dnešní době většina lvů žije v oblastech, které kontroluje člověk. Někteří z nich se nacházejí v rozlehlých rezervacích, kde mají možnost žít důstojně a téměř svobodně. V těchto rezervacích tvoří smečky, loví zvěř a žijí tak, jak by to dělali v divoké přírodě. Navíc jsou relativně chráněni před obchodníky a pytláky.
Na druhé straně existuje skupina lvů, která od útlého věku čelí nehumánním praktikám. Lvíčata jsou chována jako domácí mazlíčci a za úplatu se fotografují s turisty. Jakmile však povyrostou a stanou se potenciální hrozbou pro přímý kontakt s lidmi, jejich osudy dále potemní. Obchodování se lvy probíhá prakticky ve dvou různých formách, přičemž jedna je hrůznější než ta druhá.
Prvním způsobem, jak se se lvy běžně nakládá je, že se prodají do rezervací, které slouží sportovním lovcům pro pobavení. Trofej zastřeleného lva je pro mnoho lovců velkou prestiží. Koho zajímá, že se ve velkém zabíjí majestátní živé bytosti. Business je business a dokud bude poptávka, bude i nabídka. A řekněme si naprosto otevřeně, že v tomto businesse se točí neskutečné peníze (lovci platí až 22 000 USD za zastřelení lva). Viděla jsem několik rozhovorů s lovci, kteří jako argument pro své aktivity používali frázi, že vlastně dělají službu lidstvu, protože pomáhají regulovat přemnožené druhy zvířat. To je ale samozřejmě naprostá hloupost a já si myslím, že tomu opravdu moc chtějí věřit, aby ulevili svému svědomí, které jim stejně někde v hloubi duše šeptá, že je to špatně. Nevím, kde člověk nabyl přesvědčení, že má patent na moudrost a rozumí tomu, jak by měla být příroda regulována, aby vše zůstávalo v rovnováze. Pravdou je, že tu rovnováhu naopak svými činy narušujeme a příroda má plné ruce práce, aby vše zvládala regulovat.
Nejabsurdnější na celé situaci je, že mnozí z lovených lvů vyrůstají v blízkosti lidí a považují je za přátele. Lidé lvíčata mazlí, dělají na ně roztomilé obličeje, vytvářejí pocit blízkosti a důvěry. A právě tato důvěra je později zneužita. Zvíře, které se nenaučilo bát člověka, neuteče, nebude se skrývat. Přistupuje v dobré víře blíž a je chladnokrevně zastřeleno. Je těžké si představit větší zradu. A přesto je to běžná realita tohoto nelidského byznysu.
Druhým a pravděpodobně více překvapivým způsobem zacházení s dospělými jedinci je jejich prodej a zabíjení pro lví kosti. Lví kosti se používají jako náhrada za tygří kosti při přípravě léčebných vín, lepidel a amuletů.
V Jihoafrické republice dnes žije zhruba 7000 – 8000 lvů v zajetí na cca 350 – 520 farmách, které využívají lvy pro výše zmíněné účely. Na farmách často panují nedostatečné podmínky. Lvi žijí na velice malém prostoru, nemocní a hladoví – protože pro obchod s kostmi není potřeba, aby vypadali zdravě. Panuje tam fyzické i psychické utrpení: extrémní zanedbávání, kanibalismus, nehumanitní porážky bez omráčení, znečištěná prostředí, nízký zdravotní standard. Procesy zahrnují nelegální zabíjení 2-4 lvů denně.
V roce 2019 soud v JAR označil export kvót pro prodej kostí za protiústavní – od té doby kvóty nejsou udělovány, ale obchod pokračuje salónově. Organizace jako World Animal Protection, EMS Foundation či Ban Animal Trading volají po úplném zákazu, včetně spálení zásob kostí. Farmy se ale snaží skrze soudní cesty tlačit na vládní kvóty pro nadcházející roky.
JAR se do jisté míry aktivně snaží nabídnout farmářům alternativy – přechod na útočiště pro lvy, sterilizaci lvů, likvidaci kostních zásob. Aktuálně však program závisí na dobrovolném zapojení a politické vůli, protože část průmyslu stále usiluje o obnovení kvót.
Co na to říci? Pro ochranu lvů se toho děje moc málo a děje se to moc pomalu.
Mnoho z nás si této situace ani není vědoma (však ani já jsem donedávna nebyla..).
Chci však říci, že i jako Evropané máme možnosti – malé i velké – jak konkrétně pomoci zastavit týrání a komerční zabíjení lvů pro kosti, trofeje či zábavu.
1. Tlak na politiky a EU pro zákaz dovozu trofejí
V EU se stále legálně dovážejí trofeje lvů z Afriky. Můžeš podpořit petice za zákaz dovozu trofejí nebo napsat europoslancům (zejména z výboru ENVI nebo AGRI) a žádat, aby tlačili na úplný zákaz dovozu lvích částí.
2. Podporuj organizace v první linii
3. Cestuj eticky – žádné mazlení s mláďaty, žádné safari s trofejními stopami
4. Osvěta – mluv o tom, sdílej, piš
5. Napiš do ambasád či přímo vládě JAR
Každý e-mail, podpis, sdílení nebo euro darované správným směrem má konkrétní dopad – může to znamenat, že lev přežije, farmář dostane lepší alternativu, nebo úřad konečně zakročí.
Já se chystám tyto tipy realizovat, a co Ty?
Katka
Leave A Reply