Včely jsou mnohem více než jen producenty medu. Jsou nepostradatelným článkem v řetězci života, který udržuje naši krajinu v chodu. Opylovávají většinu plodin, které tvoří náš každodenní jídelníček — mnoho druhů ovoce (např. jablka, jahody, maliny borůvky), zeleniny (např. okurky, dýně, rajčata, papriky), ořechů a semen (např. mandle, kakao).. Díky včelám má krajina barvy, vůni i plody. Díky nim dýchá život.
Třetina všeho, co jíme, existuje díky včelám. Bez jejich neviditelné, ale nenahraditelné práce by náš jídelníček zchudl o barvy, chutě, vitamíny i radost. Jenže nejde jen o naši snídani či večeři.
Mnoho rostlin, které včely opylují, totiž tvoří základ potravy i pro další živočichy – včetně těch, kteří jsou součástí našeho zemědělství. Bez jetelu, vojtěšky nebo slunečnice nebude čím krmit hospodářská zvířata (které snad jednou vypustíme ze stájí a necháme je žít svobodně).
Už nejde jen o jablka a mandle – v konečném důsledku by mohla být narušena celá potravinová síť, na jejímž konci jsme i my. Možná si to neuvědomujeme, protože včela není hlučná, nebojkotuje, nestávkuje. Ale když bude ticho příliš dlouho, zjistíme, že zmizely i její stopy v našich polích, na trzích, v kuchyních… a nakonec i v našich životech.
Tichý zánik opylovačů může být prvním krokem k mnohem větší ekologické nerovnováze. Nemusíme si hned představovat katastrofický scénář – ale měli bychom vnímat, že to není abstraktní hrozba. Je to děj, který už začal.
Když jsme to vlastně my, kdo je na začátku řetězce
Zní to tvrdě, ale často právě my sami spouštíme ten koloběh, který vede k úpadku včelstev – aniž bychom si to uvědomovali. Pole plná pesticidů, postřiky proti „škůdcům“, chemicky ošetřená semena, umělá hnojiva, destruktivní způsob hospodaření, ničení přirozené krajiny. Všechny tyto zásahy do ekosystému mají přímý dopad i na zdraví včel. Jejich těla jsou drobná, křehká a nesmírně citlivá na změny v prostředí. Co je pro nás neškodné nebo běžné, může být pro včelu toxické.
A co víc – nejde jen o samotné pesticidy. Včely často strádají i nedostatkem rozmanité potravy. Naše monokultury z polí vyhnaly rozmanité květy a léčivé byliny, které dříve pokrývaly meze, louky a okraje cest. Tam, kde kdysi kvetl život, je dnes sterilní krajina – a včela hladoví.
A tak stojíme na začátku řetězce, který – paradoxně – ohrožuje i nás samotné. Protože bez opylovačů nepokvete ovoce, neuzraje zelenina, nezachová se životní rovnováha. Bez včel ztrácíme něco hlubšího než jen úrodu. Ztrácíme propojení.
Zákony, které včelám nepomáhají – naopak
Situaci zhoršuje i způsob, jakým se jako společnost rozhodujeme řešit včelí nemoci. V České republice dnes platí pravidlo, že pokud se ve včelstvu objeví nákaza, například mor včelího plodu, a postihne více než 15 % včelstev v určité oblasti, celé včelstvo se musí zlikvidovat. V praxi to znamená, že místo snahy o léčení a porozumění příčinám nemoci se preventivně zabíjí celé komunity včel.
V kontextu výše uvedeného je tedy zdrcující, že Ministerstvo zemědělství ČR plánuje limit pro likvidaci včel upravovaný vyhláškou č. 144/2023 Sb. dále zpřísnit na 10%. Tato praxe je nepodložená vědeckými důkazy, diskriminuje malé včelaře a neřeší příčinu problému. V jiných zemích Evropy, USA a Asii se od plošné likvidace ustupuje a uplatňuje se spíš dozor, léčba a kontrola. EU nařízení 2016/429 likvidaci nenařizuje, pouze umožňuje. Česká republika si tedy přísnější opatření stanovuje sama.
Jak je možné, že jsme jako lidstvo dospěli do bodu, kdy namísto ochrany přírody hledáme pohodlná řešení – i kdyby to znamenalo životy tisíců bytostí?
Pokud i Tobě není jedno, jaký bude další osud včel, prosím, pošli své připomínky do 14.7.2025 na email vyhlasky@mze.cz nebo cervik@mze.cz (Odbor veterinární legislativy). Nebo využij formulář přes portál eSbírka, kde najdeš návrh vyhlášky.
Co tam uvést:
- Žádost o uvolnění limitu nebo ideálně nastavení režimu individuální léčby místo plošné likvidace.
- Zdůrazni, že likvidace jen řeší následek – ne samotnou příčinu.
- Navrhni léčení, izolaci postižených úlů, nikoli masové zabíjení zdravých včelstev.
- Doporuč zapojení opatření proti chemii – snížení pesticidů, přechod na ekologické zemědělství.
Jak sledovat průběh?
- Portál eSbírka – sleduj návrh vyhlášky č. 144/2023 Sb.
- Webové stránky Ministerstva zemědělství, sekce “Aktuální právní předpisy”.
- Zachranavcel.cz – iniciativa MUDr. Lipowského + odkazy na petici a výzvy.
Co dělat, pokud bude vyhláška schválena? Zvýšit tlak prostřednictvím:
- Petic (Zachranavcel.cz)
- Psát svým zastupitelům či dalším poslancům.
- Navrhnout novou legislativu, která umožní flexibilní léčbu.
- Zapojit odborníky: včelaře, ekologické iniciativy, zemědělce.
Co dalšího můžeš udělat pro včely a pro Zemi hned teď?
1. Přestaň používat chemii ve své zahradě či na balkoně.
Nepoužívej pesticidy, herbicidy ani umělá hnojiva. Jsou jednou z hlavních příčin vymírání opylovačů – nejen včel, ale i motýlů a dalších živočichů. I „jen“ okrasné postřiky ničí život.
2. Sázej květiny a byliny – i ve městě.
Vysazuj včelí pastvu: levanduli, mateřídoušku, mátu, meduňku, dobromysl, slunečnici, jetel, měsíček, kopr… Na zahradě, na balkoně, u paneláku, v komunitní zahradě. Každý kvítek se počítá.
3. Podpoř místní včelaře, kteří se chovají eticky.
Nakupuj med a včelí produkty od včelařů, kteří včely nezatěžují převozem, nestříhají jim křídla a nechávají jim dostatek zásob pro přežití zimy. Zeptej se, jak se ke svým včelám chovají.
4. Vzdělávej se a šiř informace dál.
Sdílej, co ses dozvěděl/a – třeba i tento článek. Mluv o tom s lidmi, piš, tvoř. Mnoho lidí netuší, co se děje, dokud to někdo nepojmenuje. Buď hlasem přírody.
5. Podepisuj petice a mluv se svými zastupiteli.
Podívej se, jestli existuje iniciativa za změnu zákonů o vybíjení včelstev. Napiš svému poslanci, zastupiteli, starostovi – čím více lidí se ozve, tím větší tlak na změnu vzniká.
6. Přijmi za Zemi spoluodpovědnost.
Je to hlubší než jen „pomoci včelám“. Je to o navrácení úcty k půdě, rostlinám, vodě. O tom, že vše souvisí se vším. Pokud je půda nemocná, rostlina smutná, včela slabá – je to zrcadlo nás samých.
Co říci závěrem?
Včely nám nikdy neublížily. A přesto se staly obětí světa, který se žene kupředu bez ohledu na to, co po sobě zanechává. Zákony, které nás mají chránit, dnes paradoxně rozhodují o smrti těch, bez nichž by náš život byl je stěží možný. Včely nejsou jen „opylovači“ – jsou tichou oporou celého ekosystému, bez které se zhroutí potravní řetězec, zemědělství i naše budoucnost.
To, co dnes prožíváme, není jen krize včelstev. Je to zrcadlo vztahu člověka k přírodě. Pokud dál budeme zavírat oči před příčinami – před chemizací půdy, ztrátou biodiverzity a neúctou k životu – pak zítra už nemusíme mít koho chránit. Ani sebe.
Ale ještě máme čas. Můžeme napsat připomínku, sdílet petici, zasadit květinu, říct „dost“ plošné likvidaci a začít tvořit svět, kde každé bytosti bude dán prostor k uzdravení.
Protože budoucnost nezačíná někde daleko. Začíná tady. U každého z nás.
S láskou
Katka
Leave A Reply