Co to znamená zvířata skutečně milovat? Troufám si říci, že bezpodmínečná láska je cit, který se nerůzní dle formy příjemce. Chci tím říci, že láska ke zvířatům se jen pramálo liší od lásky ke druhému člověku.
Často se říká, že opravdová láska znamená schopnost respektovat potřeby a přání druhého člověka, i když to pro nás samotné může být bolestné. Nechat někoho jít, když si to přeje, může být projevem hluboké lásky a úcty. Štěstí a svoboda druhého na naši misce vah převáží nad pocitem vlastnictví nebo touhy mít ho stále u sebe. Skutečná láska se projevuje v tom, že se snažíme pochopit, co je pro druhé nejlepší, i když to znamená, že se naše cesty někdy navždy rozejdou, anebo se paradoxně fyzicky ani nikdy nestřetnou.
Tím nechci říci, že bychom neměli milovat sami sebe. Láska k sobě samému je základním předpokladem k tomu, abychom byli schopni milovat ostatní a aby ostatní také mohli milovat nás. Skutečná láska ovšem není sobecká. Láska není vždy jen létání na obláčku, často nás naopak učí těm nejtěžším zkouškám – ponechat otevřené srdce navzdory jakýmkoliv okolnostem. A tak je nutné rozlišovat mezi láskou a naším osobním chtíčem, který s láskou už nemá moc společného.
Zde se již dostáváme „k jádru pudla“. Láska ke zvířatům se samozřejmě může projevovat tak, že zvířátka hladíme a projevujeme jim náklonost. Ve většině případů je naše náklonnost vůči zvířátkům opětována i z druhé strany. V takovém případě je to v pořádku. Ale co třeba takové zoologické zahrady? Ježdění na ponících na poutích nebo na slonech na Srí Lance? Takových případů bych mohla vyjmenovat stovky. Pod pláštíkem lásky ke zvířatům zapomínáme na potřeby zvířat samotných. Jakékoliv pokusy o argumentaci, že je o zvířata postaráno, že mají jídlo a teplý přístřešek, jsou liché. Nelze ignorovat fakt, že zvířatům upíráme základní právo všech živých bytostí – jejich svobodu. Výjimku tvoří rezervace, kde mohou zvířata žít relativně svobodně dle svých přirozených instinktů a zákonů přírody. Tam je naopak práce lidí velice záslužná. Například lvi už téměř nežijí volně v přírodě, jejich život v rezervacích je ale naprosto klíčový, pokud je chceme ochránit před pytláctvím a sportovním lovectvím – ale o tom zase jindy.
Pro další příklad nemusím chodit ani za hranice naši krásné země. Mnoho „koňáků“, kteří zdánlivě pro koně i dýchají, se k nim nechovají s úctou, kterou by si tato majestátní zvířata zasloužila. Když vidím některá videa s tréninkovými metodami, musím kroutit hlavou, co považujeme za správné a ještě si u toho myslíme, jak koni pomáháme překonávat jeho strachy a limity. Když vidím, že koníka očividně traumatizuji tím, že na něj používám sprej, tak nepůjdu a nebudu ho na něj neustále stříkat, dokud koník kompletně nerezignuje. Jasně, chceme se připravit na možné veterinární zásahy, ale vždy jde vše vyřešit se souhlasem zvířete, ne takto. V tomto případě je to absolutní nerespektování hranic a potřeb koníka. Je to asi jako kdybychom měli bytostný strach z výšek a někdo nás neustále vystavoval tandemovým seskokům. Jasně, po několika desítkách absolvovaných seskoků bychom asi částečně strach odbourali, ale… Chtěli bychom takto dobrovolně odbourávat naše strachy? Možná, že někdo ano, ale troufám si říci, že většina z nás by se prostě a jednoduše raději výškám vyhnula. Nebo si představte zavírat opakovaně klaustrofobika do výtahu. Ne, za mě to prostě není humánní.
Láska ke zvířatům v mém chápání tedy znamená, že děláme vše pro jejich blaho, i když to znamená, že třeba nikdy to zvířátko naživo ani neuvidíme a nikdy si ho nepohladíme. Znamená to poskytnout jim dostatečný prostor pro jejich žití. Ne se divit tomu, že narazíme na medvěda v lese, v jeho přirozeném prostředí, a ještě ho za to chtít střílet. Neustále ubíráme přírodní plochy ve prospěch developerských projektů. Pokud pro mě znamená poskytnout svobodu žití lesním živočichům i za cenu toho, že si nebudu moci dojít na procházku do lesa, buď tomu tak.
Nechoďme se dívat na zvířata v klecích, bojujme za jejich svobodu! Neplaťme za projížďky na slonech nebo velbloudech, bojujme za jejich svobodu! Nestřílejme zvířata pro pocit triumfálnosti a zábavu, bojujme za jejich svobodu! Skutečná láska ke zvířatům staví zájmy zvířat na první místo. Vnímejme zvířata taková, jaká jsou ve svém přirozeném prostředí. Nedělejme z nich nástroje pro vyjádření naši lásky nebo pro posílení naši sebehodnoty (pocit, že náš zvířata poslouchají). V takovém případě se totiž nejedná o lásku, ale o naše sobectví nebo o naše bloky, které nám brání vidět realitu toho, že si na našem přístupu ke zvířatům kompenzujeme jisté bolístky z dětství.
Samostatnou kapitolou je potom naše vraždění zvířat, abychom si pochutnali na jejich mase, ale o tom také jindy.
Myslím, že se vše dá shrnout do jednoduché poučky – chovejme se ke zvířatům tak, jak bychom chtěli, aby se k nám chovali ostatní lidé – s láskou, úctou a respektem. Aby nás vnímali jako individualitu se specifickými potřebami a poskytovali nám dostatek prostoru na projevení naši jedinečné esence.
K.
Leave A Reply